Titulní stránka


Brněnský občasník


Příloha Brněnského občasníku


Zpět do výběru



HORIZONT

Logo SONS

číslo 3 - ročník II. - 15. května 2001

Vydává: Okresní odbočka Sjednocené organizace
nevidomých a slabozrakých (SONS)
Vrchlického 57 586 47 Jihlava



OBSAH ČÍSLA


Úspěšný půlrok okresní SONS Jihlava
Zajímavý host mezi námi
Nebojte se barev
Pohledy za hranice okresu: Havlíčkobrodsko
Blahopřání
Poznámka redakce






Úspěšný půlrok okresní SONS Jihlava


kytice Bilancování činnosti naší organizace v Jihlavě se zpravidla děje dvakrát ročně. Zatímco ke konci listopadu vyhodnocujeme svoji práci za celý rok na celookresním shromáždění všech členů, podobná akce koncem dubna nabízí hodnocení od listopadového setkání. Právě tak tomu bylo 21. dubna v restauraci Sklípek. Účast členů by se dala vyjádřit jedním slovem -průměrná. Je jistě škoda, že nepřišlo více zrakově postižených. Pokud by byli přítomni, dozvěděli by se, jak rozmanitou činnost rozvíjíme v poslední době. Vše bylo dobře vyjádřeno ve zprávě o činnosti, kterou přečetla paní Hrušková. Namátkově vybíráme:

Předseda SONS Pavel Hegner seznámil přítomné s plány na letní období a všechny členy pozval na rekondiční pobyty i na zahraniční zájezd do Chorvatska. Zmínil také mnoho dalších akcí, o kterých vás budeme včas informovat.

Hladký průběh schůze poněkud nepříjemně narušila skutečnost, že nebyla předložena podrobná zpráva o hospodaření, což by mělo být na příštím setkání v listopadu napraveno. Naopak jsme mezi sebou rádi uvítali předsedkyni SONS z Třebíče a manžele Fikarovi z Havlíčkova Brodu, jež se pokoušejí oživit činnost zrakově postižených v tomto okrese.

Z řady dalších hostů, kteří přišli na jarní zasedání, je třeba zmínit pana Prokeše, zástupce firmy Spektra, vedoucí tyfloservisu v Jihlavě slečnu Vasilovskou i zástupkyni městské knihovny slečnu Malíkovou. Hlavním hostem se ovšem stal Mgr. Viktor Dudr, člen ústředního výboru SONS, který v tomto orgánu má na starosti propagaci zvukové techniky pomáhající zrakově postiženým orientovat se na ulicích nebo v dopravních prostředcích pomocí ozvučených majáčků. Pan Dudr promluvil zejména o ozvučených křižovatkách (ty ostatně známe i v Jihlavě), dále se věnoval mluvícím majáčkům sloužícím k navigaci nevidomého do vchodu důležitých institucí jako jsou banky, nádraží, pošty či obchodní domy. Přímo na místě předvedl, jak takový majáček funguje a měli jsme i možnost osahat si vysílačku, jejímž úkolem je po vydání potřebného povelu spustit dálkově ozvučený majáček. (Rozhovor s panem Dudrem následuje po tomto článku.)

Závěrem je možno konstatovat, že průběh celé okresní konference měl důstojný charakter, a že i přes dílčí nedostatky, zejména poněkud obtížnější přístup na místo konání (točité schody, toalety v mezipatře), se celkem vydařil a následná taneční zábava s tombolou jistě naladila do smířlivějšího tónu i ty, kteří pociťovali malá negativa výše naznačená.

Redakce





Zajímavý host mezi námi


Pro oživení obsahu našeho časopisu a jeho žánrové pestrosti budeme čas od času přinášet rozhovory se zajímavými lidmi ať už z řad zrakově postižených nebo s těmi, jež se nějakým způsobem angažují ve prospěch těchto lidí. Záminkou pro napsání prvního interview ze zamýšlené řady se stala návštěva pana Mgr. Viktora Dudra na dubnovém okresním shromáždění.

B. Marek (dále B. M. ): "Pane magistře, mohl byste našim čtenářům říci, jak se vlastně stalo, že jste se octl mezi zrakově postiženými, a jaké byly začátky vašeho působení mezi nimi?"

V. Dudr (dále V. D. ): "No, jak jsem se octl. Já jsem mezi zrakově postiženými vlastně od narození. Především jsem ani nevěděl, že trpím nějakou oční vadou. Zrakové potíže nebyly zpočátku příliš patrné. První potíže závažnějšího typu se projevily při řízení automobilu a čtení většího množství textů. Teprve pak jsem vyhledal odbornou lékařskou péči a dozvěděl jsem se, že je to s mým zrakem dosti špatné. Následky byly pro mě hodně nepříjemné, především vzhledem k mému povolání. Přesto jsem jej ještě nějaký čas vykonával ale se značným vypětím. Po pětadvaceti letech jsem tak opustil svou profesi středoškolského kantora, přičemž posledních pět let jsem zastával učitelské povolání prakticky poslepu. V nastalé situaci jsem se šel na tehdejší ústředí invalidů zeptat, co mám vlastně dělat. Chtěl jsem nějakou radu, a oni mě tam k mému překvapení přijali do zaměstnání. Bylo to tehdy na druhém oddělení, které pracovalo také pro zrakově postižené. Samozřejmě nebylo to náhodou. Měl jsem totiž už přece jen nějaké zkušenosti jako funkcionář na Praze 9 a již tam jsem veškerou problematiku lidí se zrakovým postižením dobře poznal. Práce v tamější specifické organizaci mi udělala jisté renomé, protože jsem pochopil, že chci-li někoho něčemu učit, musím nejprve nabýt zkušeností sám a pak je předávat druhým, čemuž dnes říkáme sociální rehabilitace. Místo, na němž mě SONS dnes zaměstnává, v té době vlastně neexistovalo a spolu s dalšími spolupracovníky jsem teprve začal razit novou myšlenku v pojetí ozvučování našich měst ve prospěch zrakově postižených. Podařilo se mi přilákat ke spolupráci všemožné firmy ať už stavařské či plastikářské vyrábějící různé materiály nezbytné v našem oboru, tak i řadu skutečných odborníků. Mnozí z nich také projevili chuť angažovat se v této oblasti. V oné době byl mým nejbližším spolupracovníkem pan Ing. Lněnička, projektant, který shromáždil v tomto směru zkušenosti a poznatky ze zahraničí. Mám na mysli praxi odstraňování architektonických bariér nebo potíže v běžném silničním provozu. Navíc jsme i sami společně vymysleli některé nové systémy, především zvukové majáčky, a hlavně se nám podařilo je zapracovat do stavebních předpisů. V poslední době se daří podobná věc také v resortu dopravy."

B. M. : "To, co říkáte, je jistě velmi pozitivní, ale je zde otázka, nakolik jsou teoretické nápady promítány do praxe a především, jaká je momentální situace v kraji Vysočina?"

V. D. : "Přiznám se, že jsme byli trochu naivní, když jsme se domnívali, že bude-li vše ošetřeno předpisy a vyzkoušeno nevidomými spolupracovníky, máme vyhráno. Bohužel jsme se přesvědčili, že vyhráno zdaleka není. O tom svědčí i váš kraj Vysočina, ale i jiná místa ČR. Předpisy pro nové stavby a přestavby se ne zcela dodržují. Snažíme se ve větší míře pro všechny stavaře a odborníky v tomto oboru ještě více zdůrazňovat ty prvky, o které nám především jde ve prospěch našich zrakově postižených. Samozřejmě je důležitý tlak ústředí v celostátním měřítku, ale očekáváme účinnou pomoc funkcionářů SONS v konkrétních místech. Ve vašem případě na okresech Jihlava, Třebíč, Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod a Pelhřimov. Musíte primátory či starosty upozorňovat, že se předpisy nedodržují a neúnavně apelovat na jejich dodržování. Velmi vhodné a též nepříliš náročné z hlediska financí je dodatečné ozvučení přechodů. Domnívám se, že je v silách místních výborů SONS tuto pomoc vyjednat. Jiná věc je ozvučení dopravních prostředků nebo zavedení orientačních majáčků. To je poněkud finančně náročnější, ale přesto by bylo žádoucí přesvědčit radní, aby je zařadily do rozpočtu svého města. Musím na závěr říct, že i u vás na Vysočině máme příslib některých starostů, že se naše pomůcky zmíněných typů v jejich městech brzy objeví. Jsem zvědav, kdy tomu bude i v Jihlavě."

B. M. : "Děkuji za rozhovor."


B. Marek





NEBOJTE SE BAREV
NEW SCIENTIST, Londýn




(převzato z časopisu Sto plus jedna)

Barvoslepost znamená ohrožení na křižovatce, zejména tehdy, když se projevuje její nejčastější varianta, totiž nerozlišování červené a zelené barvy. Může být obtížná ve sportu, kdy třeba brankář na první pohled nerozezná, jestli se k němu blíží spoluhráč, nebo útočící soupeř. A dokáže znepříjemnit život i v tak banální záležitosti, jakou je výběr oblečení po ránu.

vědci Lidé s postiženým zrakem mívají potíže při výběru oblečení. Stačí "obyčejná" barvoslepost. Nedokáží si sami vybrat správnou kombinaci barev ani správný odstín. Na pomoc jim přišli japonští výzkumníci z Kanazawy, kteří vymysleli speciální zařízení - po stisknutí knoflíku na přístroji zvaném ColorTalk (neboli Mluvící barva), strojek sám určí barevnost kusu oděvu, ke kterému je přiložen. Zatím bohužel jen v japonštině, ale společnost údajně plánuje rozšíření i na další jazykové mutace. Přístroj velikosti přibližně mobilního telefonu se snadno ovládá. Stačí jej přiložit k oděvu a senzor sám "přečte" barvu. ColorTalk rozeznává třináct standardních barev, navíc dokáže poznat také jejich odstíny. Rozpozná "světlou" nebo "tmavou". Celkem umí takto určit až dvě stě dvacet odstínů barev.

Tato pomůcka není jediným vylepšením, které se lidem s postiženým zrakem nabízí. Pensylvánská společnost Colorfield Digital Media z Pittsburghu zase vyrobila software s názvem simulátor poruchy vnímání barev. Simulátor rozpozná, jak budou daný výrobek (a především jeho barvu) vnímat lidé se zrakovou poruchou zvanou barvoslepost. Tento přístroj by měl pomáhat všem, kdo vymýšlejí barevná uspořádání - ať již na křižovatkách, nebo při navrhování sportovních dresů.

Oba zmiňované pokusy ostatně nejsou úplně nové. První pokusy prováděl už Němec Clerk Maxwell, který vyrobil první barevné filtry. Jejich účinek však byl poměrně malý. Přesné vlnové délky, u nichž se barvoslepost projevuje, byly totiž objeveny teprve nedávno. Ani dnešní přístroje nejsou dokonalé. Barvoslepost se může projevovat v mnoha podobách. Ale některé její druhy jsou přece jen rozšířenější než jiné. A právě na ty se simulátor pensylvánských výzkumníků zaměřuje. Japonský přístroj pak může pomoci u většiny typů barvosleposti. Možná až za pár let potkáme na ulici člověka oděného v prapodivných barevných kombinacích, budeme moci tvrdit, že je to opravdu jen výraz jeho neobvyklého vkusu.





Pohledy za hranice okresu:
Havlíčkobrodsko



Zatímco v ostatních okresech našeho kraje odbočky organizace SONS víceméně pracují a snaží se zlepšovat úroveň života zrakově postižených lidí v daném místě, je tomu v Havlíčkově Brodě a okolí jinak. Nepříznivý zdravotní stav bývalé předsedkyně způsobil, že už v roce 1998 přestala veškerá činnost. Zůstalo pouze půjčování zvukových kazet z okresní knihovny. Propagace zvukových knih, kterou provádí paní Vejsadová prostřednictvím letáčků, zaujala manžele Fikarovi. A protože paní Hana se dostala do potíží se zrakem, ihned nabízené služby využila. Po rozhovoru v knihovně se dozvěděla, že by se dalo pro zrakově postižené dělat mnohem více a natolik jí vše zaujalo, že se rozhodla vyburcovat všechny postižené z letargie a obnovit okresní organizaci. Za pomoci svého manžela Václava uspořádají v nejbližší době okresní shromáždění, kde bude zvolen řádný výbor s novým předsedou. A jak všichni věří, začne skutečně činnost, která bude mít svůj řád a pevnou strukturu. Popřejme našim přátelům z Havlíčkova Brodu šťastné vykročení a těšíme se, že spolupráce mezi našimi organizacemi bude mnohem intenzivnější.

redakce





Blahopřání


bonboniéra Výbor jihlavské SONS přeje hodně zdraví a životního elánu jubilantům, kteří oslaví v následujících měsících svoje kulaté narozeniny:

paní Věra Wildtová
paní Zdeňka Štejnská
a paní Julie Novotná






Poznámka redakce:


Dokončení seznamu tyflopomůcek Olomouc a pokračování publikace Hermanna van Dycka - "Ne tak, ale tak" najdete v příštím čísle.





Na přípravě a výrobě časopisu se podíleli:

Bořivoj Marek (
marekb@braillnet.cz),

Mgr. Viktor Dudr podklady dodala: Milada Hrušková, Václav Fikar

tisk: Pavel Hegner (hegner@braillnet.cz)

tisk bodové verze: RNDr. Hana Bubeníčková (bubenickova@braillnet.cz)



SONS Jihlava 2001


Optimalizováno pro MS Internet Explorer 5.50
rozlišení 800 x 600 / True Color 32

* * * * *